Po obsahové stránce by se měl oznamovatel trestného činu řídit souborem otázek stanovených již římským právem.
Každé trestní oznámení by tedy mělo obsahovat základní údaje odpovídající na tyto otázky:
Kdo?
- Totožnost účastníků: pachatel, poškozený, svědci; pokud oznamovatel nezná jejich totožnost, uvede co nejpodrobnější popis osoby a jejích vnějších projevů.
Kdy?
- Doba, kdy k události došlo (okamžik nebo období; pokud je událostí více, chronologicky je seřadit a uvést souvislosti; dobu je možné i odhadnout podle jiných souběžných událostí - politických, sportovních, kulturních).
Kde?
- Místo nebo místa, kde k události došlo, příp. kde trestní čin vyšel najevo nebo byl dokonán; pokud oznamovatel nezná přesnou dislokaci (adresu), uvede, jak lze místo vyhledat.
Jak?
- Popis jednání všech zúčastněných osob.
Co?
- Popis skutku.
Čím?
- Zde vyjmenovat předměty doličné, jako jsou nástroje a zbraně.
Proč?
- Motiv jednání pachatele.
Následek?
- Zda byla způsobena újma na zdraví nebo újma na majetku apod.
!!! Právo na vyrozumění o tom, jak bylo oznámení vyřízeno, vznikne oznamovateli jen tehdy, pokud o to při podání trestního oznámení výslovně požádá, tzn. uvede do protokolu nebo napíše do písemného oznámení, že si přeje být informován (v závěru písemného oznámení uvede např.: "Přeji si být informován o tom, jak bylo moje oznámení vyřízeno.").