Daňovou exekuci nařizuje správce daně vydáním exekučního příkazu.
Exekuční příkaz je rozhodnutím správce daně a musí tedy obsahovat obecné náležitosti rozhodnutí, dále v něm musí být uveden způsob provedení daňové exekuce, výše nedoplatku (pro který je daňová exekuce nařizována), výše exekučních nákladů a odkaz na exekuční titul.
Pokud se částka, pro kterou byla daňová exekuce nařízena, zvyšuje po tomto nařízení o úrok z prodlení, je správce daně povinen nařídit ve výroku exekučního příkazu i exekuci tohoto úroku.
Správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. Vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není přípustné.
Součástí exekučního příkazu může být i stanovení exekučních nákladů za nařízení exekuce.
Daňový dlužník si musí být vědom toho, že v případě, že svůj dluh vůči správci daně nezaplatí řádně a včas, vznikají mu po nařízení daňové exekuce rovněž exekuční náklady. Ty spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce. Exekuční náklady je dlužník povinen hradit vždy tehdy, pokud daňová exekuce nebyla provedena neoprávněně (
§ 182 a násl. daňového řádu).
